Jaromír Nohavica

Narodil se a žije v Ostravě. Během svého života se naučil hře na kytaru, housle, flétny a tahací harmoniku. Etabloval se nejdříve jako textař: začínal s regionálními skupinami, spolupracoval s Českým rozhlasem v Ostravě a s předními ostravskými zpěváky populární hudby.

Prvního profilového alba se Nohavica dočkal roku 1988 (Darmoděj); první studiový projekt sestavil v roce 1993. Nese název Mikimauzoleum a stal se jedním ze stěžejních českých písničkářských alb; na svou dobu objevná aranžmá obstaral Karel Plíhal. V letech 1994–1995 se věnoval tvorbě pro děti (album a kniha Tři čuníci s říkadly a pohádkami) a soubornému vydání textů (zpěvník Písně Jaromíra Nohavici od A do Ž vydalo nakladatelství Hitbox). Je autorem textů i hudby pro různé divadelní inscenace v Těšínském divadle, pražském Divadle Na Fidlovačce, ostravském Divadle Petra Bezruče aj. Textařsky spolupracoval se skupinou Neřež, Doga, s Pavlínou Jíšovou aj.

V roce 2002 ztvárnil hlavní roli ve fiktivním dokumentu Petra Zelenky Rok ďábla.

Bravurně se pohybuje mezi folkem a folklórem, je pravým bardem svého kraje. Zhudebňuje díla českých básníků Františka Gellnera (Radosti života) a Petra Bezruče (Kdo na moje místo), překládá a interpretuje písně Vladimíra Vysockého, Bulata Okudžavy a Alexandra Bloka (využívá také překladů Milana Dvořáka). Valná většina překladů však zůstává nevydána (dle Petra Čehovského, autora jediné odborné monografie o Nohavicovi).

Jeho velkou předností je bohatý slovník, cit pro zpěvnost češtiny a pro osobitost jejích jazykových vrstev (od knižních vyjádření přes spisovnou a obecnou češtinu až k vulgarismům). V jeho verbálním výrazivu nadchne údernost, přehlednost, síla rýmů, výrazné pointy, tíhnutí k romantismu, prostota a samozřejmost. Tematický záběr jeho písní je nebývale široký.

Je také autorem šesti operních libret, z nichž čtyři vytvořil pro Národní divadlo moravskoslezské. Jeho prvním českým přebásněním se stal Marschnerův Vampýr, následovala libreta ke čtyřem operám Wolfganga Amadea Mozarta v letech 2006–2009 (Bastien a Bastienka, Così fan tutte, Potrestaný prostopášník aneb Don Giovanni a Figarova svatba) a také k nejslavnější komické opeře všech dob Gioacchina Rossiniho, Lazebníku sevillskému (Lazebník sevillský!!!, 2017).