kalendář jmen

Helena Puchýřová - obrazy

Pátek 1. Březen 2019 17:00
Neděle 31. Březen 2019 19:00
Vysočina v obrazech HELENY PUCHÝŘOVÉ

Kultura
ŽĎÁR NAD SÁZAVOU
Příspěvková organizace
Vás zve na výstavu
Vysočina v obrazech HELENY PUCHÝŘOVÉ
1.-31. března 2019
v Městském divadle ve Žďáře nad Sázavou


RNDr. Helena Puchýřová, CSc.

Výtvarná tvorba Heleny Puchýřové je inspirována půvabem kraje, kde se narodila a stále se do něj vrací. Významný je také vliv rodinné tradice.
RNDr. Helena Puchýřová, CSc. se narodila 24. března 1946 v Novém Městě na Moravě v rodině akademického malíře Bohumila Puchýře (1914 - 1985), který mnoho let působil jako vysokoškolský pedagog na Fakultě stavební VUT Brno. Rané dětství prožila v Uherském Brodě, v době kdy tam její otec vyučoval kreslení a deskriptivní geometrii na gymnáziu. Z těchto časů i míst si malířka nese životem krásný vztah k moravskému folklóru. V Uherském Brodě přibyli do rodiny další dva sourozenci - Bohumil /1948/ a Jana /1949/. V souvislosti se změnou otcova působiště se rodina stěhovala, nejdříve v roce 1953 do Pardubic a pak v roce 1956 do Brna-Žabovřesk, kde žije dodnes. V Novém Městě na Moravě prožívala Helena Puchýřová všechny prázdniny, víkendy a volné chvíle, nejprve v otcově rodném domku na Malé ulici, později na chatě na Brožkově kopci a od roku 1977 zejména na chalupě na Rokytně, kde má také svůj vysočinský ateliér. Českomoravská vysočina zůstává pro Helenu Puchýřovou místem spojeným s pocitem svobody a volnosti v přírodě, proto se k tématům Vysočiny ve svých obrazech stále znova vrací.
Malebnou krajinu v okolí svého rodiště poznávala od dětství na svých vlastních toulkách a také prostřednictvím obrazů svého otce, s nímž někdy vyjížděla do plenéru v okolí nedalekých Maršovic, dále Fryšavy, Vlachovic, Studnic, Kadova, Krátké, Samotína, Sněžného, Blatin, Křižánek, Březin a Milov, Svratky, Svratouchu, Herálce a Kameniček.
Půvabné motivy zde stále nachází v údolí potoků a řek, zejména Svratky a Fryšávky a celé řady malých i větších rybníků ukrytých na pozadí lesů, různobarevných luk a polí s pestrými kvetoucími mezemi, které tvoří časté popředí jejich obrazů. V panoramatických obrazech Heleny Puchýřové tvoří nejednu dominantu různé stromy a jejich seskupení, častým námětem je pak strom s jeřabinami, jako klasický symbol vysočinské krajiny.
Zajímavé motivy pro své obrazy nachází nejen cestou mezi Brnem a Novým Městem např. v okolí Litavy, Stříteže, Zvole nebo Branišova, ale také všude tam, kam ji zavedou nejrůznější cesty, nejednou právě do míst výstavy (Vitochov, Letovice, Jevíčko a samozřejmě Brno). Řadu obrazů s místní tématikou si uchovala také z cyklu výstav, které uspořádala v sousedním Rakousku (Vídeň, Mistelbach, Horn, Stockerau, Pulkau, Zwettel, Hollabrun, Poysdorf, aj.). Se skupinou výtvarníků Konfese vystavovala své obrazy v Brně, prezentovala se v zemích Severní a Jižní Ameriky a také ve vzdálené Austrálii na výstavě pořádané u příležitosti Olympijských her. Každoročně o letních prázdninách jsou její díla k vidění pochopitelně na Vysočině, pravidelně od roku 2001 v kulturním domě ve Fryšavě pod Žákovou horou.
Navzdory svému výtvarnému nadání Helena Puchýřová vystudovala přírodovědeckou fakultu Masarykovy univerzity v Brně (1969), obor deskriptivní geometrie a matematika, neboť její báječná maminka, Marie Puchýřová (1921-2013) zkušeně tvrdila, že exaktní vědy nepodléhají tolik politickým tlakům společnosti a malovat při svém povolání může vždycky. Vedle svého pedagogického působení především na Fakultě stavební VUT v Brně (1977 - 2006) v oborech deskriptivní geometrie, matematika (titul RNDr.) informatika a výpočetní technika (CSc.) se Helena Puchýřová skutečně systematicky věnovala olejomalbě, od svého otce získala základní poznatky o technice malby i o tom, jak se dívat na krajinu a jak vnímat její barevnost a dominanty. Společně se svými sourozenci se ujala opuštěných barev a štětců, které osiřely po otcově náhlé smrti v roce 1985, dohromady pokračovali v otcových tradicích pod hlavičkou Ateliér Puchýř. Helena se v něm stala nejvýraznější osobností a stále se malbě věnuje s největší intenzitou. Navázala na malířský styl svého otce, ale postupem doby si vytvořila vlastní rukopis. Na rozdíl od otcova robustnějšího vyjadřování používá například vesměs jemnější tahy štětcem.
Je zcela přirozené a sympatické, že si našla zcela svoji osobitou cestu za tématy a jejich malířským podáním. Mezi jejími díly nalezneme také řadu zátiší, převážně květinových, vzácně i portrétů. Centrem její pozornosti ale stále zůstává krajina s okouzlující proměnlivostí nálad, se zajímavými barevnými prvky, s dalekými horizonty a hloubkou oblohy vysoko nad krajem. Pokračuje tak ve stopách význačných krajinářů Oldřicha Blažíčka (1887 - 1964), Aloise Podlouckého (1890 - 1964), Josefa Jambora
(1887 - 1953) a především svého otce.
Bohatá barevná paleta a pevná kompozice obrazu jsou typickými projevy jak na obrazech ak. malíře Bohumila Puchýře, tak i na malbách Heleny Puchýřové.
Návštěvníci výstav si často všímají, že nezaměnitelným prvkem obrazů z Ateliéru Puchýř je jejich obloha. V mlžném oparu, jindy v blankytné modři s lehkými obláčky i s vysokými vyfoukanými mraky nebo také v syté dramatičnosti chvíle před bouří vytváří náladu celého obrazu.
Paní Heleně jako malířce záleží hlavně na tom, aby obraz byl sdělný, zakotvený stejnou měrou jak ve skutečné předloze, tak v umělecké představivosti autorky. Každý její obraz má svůj vlastní svět, do něhož je divák vlídně zván. Její krajiny jsou naplněny pohodou, někdy jsou obestřeny melancholií. Nikdy nejsou naturalistické, třebaže je v nich skutečnost cítěna velmi konkrétně. O diváckém ohlasu kromě jiného svědčí i skutečnost, že její obrazy měly výtečný ohlas na více než stovce samostatných výstav v ČR i v zahraničí.
Díla Heleny.Puchýřové se nacházejí v soukromých sbírkách v Holandsku, Švýcarsku, Německu, Francii, Rusku, Itálii, Belgii, USA, Kanadě, Austrálii, Brazílii a dalších zemích.

PhDr. Zuzana Ledererová-Protivová Brno, 2016


Otevřeno hodinu před představením a během představení